Člověk nemůže stále přijímat informace, tak jako nemůže stále jíst. Nejen žaludek potřebuje klid na trávení. Potřebujeme ticho, abychom mohli být sami se sebou, abychom se mohli s odstupem vracet k tomu, co jsme prožili či slyšeli, abychom si utříbili myšlenky, vytěžili poučení – abychom to všechno probrali s Bohem, přijali jeho výzvy a nakonec mu všechno odevzdali. Bez rozjímání nám chybí hloubka a duchovní život živoří, protože ten se rozjímáním živí.
Zakusíme-li ticho plné Boha, můžeme usnout v pokoji a radosti. Chvíle skládání myšlenek, hledání formulací a hra se slovíčky není ztrátou času, ale momentem vnitřního růstu a budování důvěrného vztahu s Bohem – zabydlením se v domě svého srdce, v němž prožíváme radost ze společenství s tím nejvzácnějším hostem. S ním nebudeme trpět tísnivou samotou či opuštěností, protože on zůstane s námi. A kdyby přece přišla zkouška duchovní prázdnoty a opuštěnosti, obejmeme-li Ježíše, který zakusil opuštěnost největší, nebudeme sami – budeme s ním.

Mons. Jan Graubner (* 29. 8. 1948) přijal kněžské svěcení v roce 1973 a poté působil v různých farnostech olomoucké arcidiecéze. V roce 1990 se stal pomocným biskupem v Olomouci a v roce 1992 byl jmenován sídelním olomouckým arcibiskupem. Po celou dobu své biskupské služby se v České biskupské konferenci věnuje Charitě. Z jeho iniciativy vznikla např. dnes už tradiční Tříkrálová sbírka. V letech 2000 až 2010 předsedal České biskupské konferenci, v letech 2010 až 2020 byl jejím místopředsedou. V květnu 2020 byl opět zvolen předsedou České biskupské konference. V roce 2022 jej papež František jmenoval 37. pražským arcibiskupem a 25. českým primasem.

Vydavatel: KARMELITÁNSKÉ NAKLADATELSTVÍ