Přímluvná modlitba není totéž co prosebná modlitba. Prosit můžeme jak za druhé, tak i jen za sebe a za své potřeby. Prosit za sebe není nic špatného. Písmo nás často vybízí, abychom se obraceli na Boha s dětskou důvěrou ve všech svých potřebách. Na rozdíl od prosby je ale přímluva zaměřena především na druhé a na jejich potřeby.
Někdy ovšem propadáme pocitu, že modlit se za druhé a za svět je tou nejméně efektivní službou, jakou člověk může konat. Přímluvná modlitba je ale duchovní zbraní těžkého kalibru, nikoli nouzovou vycpávkou volného času těch, kdo nic lepšího dělat neumějí nebo nemohou. Jejím prostřednictvím se v neviditelné sféře odehrává duchovní boj, jehož ovoce se ve svůj čas projeví viditelným způsobem.

PhLic. Kateřina Lachmanová, ThD. (*1964), postgraduálně studovala v Římě postupně spirituální teologii, teologickou antropologii a psychologii. Několik let pracovala jako šéfredaktorka Karmelitánského nakladatelství. Příležitostně se věnuje rekolekcím a přednáškové činnosti. Je autorkou řady úspěšných knih z oblasti spirituality: Dvojí tvář lenosti (KNA, 2000), O milosrdenství (2000), Síla přímluvné modlitby (2007), Kotva naděje (2009), Terezie z Lisieux a Silván z Athosu (2010), Karikatury Boha (2014).

Vydavatel: KARMELITÁNSKÉ NAKLADATELSTVÍ