Jsou skutečnosti, které vyvolávají všeobecný potlesk, a skutečnosti odvržené na okraj, které nikdo nepochválí. Právě k nim, na periferii, se vydává padesát krátkých statí velebících mimo jiné kněžské žvásty, zasmušilé lidi, vánoční bahno, rutinu, alkohol, čekání, zaostávání, politickou pasivitu nebo manželku svatého Petra.

Jak přimět češtinářku, aby nosila studentovi o přestávce koblihy?  Kde je největší koncentrace vegetariánů bez řidičáku? Co má tanec společného s tykvemi?   K čemu je rozkrádání církevního majetku?  Kudy se jde do Čičman? Proč za všechno může manželka?  Komu prospěla nahota Páně? Kam ještě stoupat, když se vyšlo na vrchol? Odpověď na tyto i ostatní odvěké otázky lidstva se skrývají ve Smolenových chválách na leccos, co jinak bývá při chválení pominuté. Jedná se o již šestý pokus tohoto opovážlivého pátera o smysluplnou knihu.

Štěpán Smolen (*1983) pochází z Českého Krumlova. Ve školce se naučil zavazovat si tkaničky jako poslední. Přijímačky na základní školu udělal až napodruhé. Řidičák napočtvrté. Absolvoval Ústav filozofie a religionistiky na Filozofické fakultě UK v Praze. Aby pak s touto kvalifikací nezhynul hlady, živil se jako ošetřovatel v nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze pod Petřínem. Vstoupil do semináře, vystudoval Katolickou teologickou fakultu UK a stal se knězem litoměřické diecéze. Působí v Mladé Boleslavi. Podle tvrzení svého psychiatra nikdy nebyl na Sahaře.

Vydavatel:  CESTA