Život není dlouhá a poklidná řeka.

Před pár lety se mi vážná nemoc postarala o nedobrovolný, dlouhý odpočinek. Uzdravil jsem se. A konečně jsem také pochopil Ježíšovu výzvu „Trochu si odpočiňte“. Naučil jsem se odpočívat, a to beze studu a bez skrupulí. Abych mohl být více člověkem. Abych lépe sloužil svým bratřím.

Západní společnost neustále pracuje a za čímsi se žene. A pokud se někdy zastaví, pak jen proto, aby se mohla dát efektivněji znovu do klusu. Francouzský myslitel Blaise Pascal byl přesvědčený, že „příčina veškerého lidského neštěstí tkví v tom, že člověk není schopen odpočívat“. Bohužel nejde o přehnané tvrzení. Musíme vzdát chválu odpočinku. Je to však ošemetná záležitost. Nebudeme pak osočeni, že oslavujeme lenost, že nejdeme s dobou, ale v protisměru? Nebylo by se čemu divit. Popravdě řečeno, copak dnešní člověk ještě dokáže zaslechnout a přijmout Kristovo pozvání, aby si odpočinul? (z úvodu autora)

Maximilien Le Fébure du Bus je řeholní kněz, člen komunity augustiniánských kanovníků. Ti od roku 2004 obývají známé opatství Lagrasse (plným názvem Abbaye Sainte-Marie de Lagrasse), jež se nachází poblíž Carcassonu. Slavné románské opatství založili už v 7. století benediktini. Autor se věnuje zejména duchovnímu doprovázení, kniha Chvála odpočinku je jeho prvotinou.

Vydavatel: DORON